LINKS TO PAGES IN THE ENGLISH LANGUAGE:
Meetings With Remarkablre People      Mephisto & Pheles         Intrusion       The Čapek Brothers    
Struggle of the Magicians      The Kabbalah    Asylum Seekers In Heaven
ODKAZY NA STRÁNKY V ČEŠTINĚ:
Můj bíbr  Poutníci v čase   Kabala   Blavatská a theosofie   Články    Krkavec   Hledači azylu v nebi  
Kim &  Staník   Hovnajs
7. Odhalená Isis
 8. HPB a HSO v Indii
 9. Rozpory a obvinění
10. Poslední čtyři roky
11. Smrt v Londýně
12. TS po smrti HPB
13. Úvod k theosofii
14. Theosofická pečeť
15. Lidská těla – principy
16. Éterické tčlo
17. Astrální tělo
18. Život po smrti
19. Mentální tělo
20. Kauzální tělo
21. Skupinové duše
22. Funkce kauzálního těla
23. Planetární řetezce
24. Citáty z Blavatské


Vojen Koreis, autor těchto stránek

    Tyto stránky jsou také o theosofii, nauce o níž její četní exponenti (včetně mne samého) prohlašují, že zde vždycky byla aspoň v nějaké podobě.

    Jsou rovněž o reinkarnaci neboli znovuzrozování, což je koncept vlastní nejen vyznavačům buddhismu a hinduismu, ale například také kmenům v Asii, západní Africe, severní Americe, či Austrálii.

    Nejen to. V reinkarnaci ku příkladu věřili už dávní antičtí filosofové jako Pythagoras, Platón, Sokratés, stejně jako překvapivě dlouhá řada současných myslitelů, jak si ještě ukážeme.

    Stránky jsou o sériích životů a o řetězcích světů na nichž se odehrává vývoj lidstva, ale také zvířectva, rostlin, minerálů a dokonce i bytostí, které naše nedokonalé vjemové orgány nedokáží postihnout a které tudíž existují hlavně v mýtech mnoha národů.

    Kde to začalo, kam to vše vede? Co vesmír? Byl zde vždycky nebo se periodicky opakují jeho manifestace? Těmito, i četnými jinými otázkami, se zde budeme zabývat.

Tyto stránky jsou o Madam Blavatské, H.P.B., jak se tato ruská šlechtična stala známou v západním světě.


Jelena Petrovna
Blavatská
(1831-1891)




    
Kdo jsem?
Křest mé knihy o
                            Blavatské a theosofii  
 Jmenuji se Vojen Koreis. V různých vyhledávacích programech se také mohu objevovat jako Voyen Koreis, kteroužto verzi svého jména jsem přijal proto, abych usnadnil jeho výslovnost lidem v zemi kde žiji. Tou je už déle než 40 let Austrálie, konkrétně město Bribane. Zde jsou moje autorské stránky, v češtině i angličtině:
http://www.vkoreis.com/

    Počátkem roku 2013 jsem vydal knihu o Blavatské a theosofii, která byla pokřtěna v den mých sedmdesátých narozenin, které připadají na den svatého Valentýna (vlevo). O tom, jak došlo k tomu, že jsem se v takovýto den narodil a dokonce v městě všech měst Londýně, se můžete dočíst na těchto mých stránkách Můj bíbr. Kniha stejného názvu již také existuje, zde je celá k stažení v PDF. Před ní jsem v češtině vydal ještě knihy Kabala: nadčasová filosofie života a Poutníci v čase. Kromě toho jsem napsal několik jiných knih a divadelních her v angličtině, jakožto i mnohé překlady, včetně některých prací bratří Čapků.

    Na těchto stránkách se ale klade důraz na duchovní literaturu. Theosofií a kabalou se zabývám prakticky od chvíle kdy jsem po invazi armád bratrských zemí v 68 roce opustil někdejší Československo, v němž jsem vyrostl. Teprve tehdy to totiž bylo pro mne možné si takovéto knihy přečíst ─ marxistická ideologie nedovolila, aby se tiskly knihy z nichž by se člověk tyto věci mohl dozvědět. Nejprve jsem ovšem musel zvládnout anglický jazyk a to lépe než na základní úrovni. V roce 1978 jsem se stal členem Theosofické společnosti, nějaký čas poté i lektorem při přednáškových večerech společností pořádaných. V pozdějších letech jsem ale jako člen společnosti aktivním nebyl, následkem čehož mohu dnes snad říci, že můj pohled na toto pro mnohé lidi kontroverzní téma mohl takto nabýt spíš větší objektivity.
    Moje výtvarnické zázemí mi také umožňuje být výhradním designérem těchto stránek. Protože moderní výtvarnictví, zejména ve svých začátcích, bylo úzce spjaté s idejemi theosofie, věřím v to, že budu proto schopen docílit určité celistvosti v tomto, snad nejrozsáhlejším projektu, k jakému jsem až doposud uvázal.

    Co je theosofie?

    Přesná definice neexistuje prostě proto, že každý z nás jsme zcela unikátní bytostí a proto také máme každý svou vlastní interpretaci, každý z nás chápeme věci trochu jinak. Někdy i hodně jinak. Mám-li ale generalizovat, potom musím prohlásit, že je theosofie školou filosofie, školou prastaré moudrosti, která zde je a vždy byla, i když moderní doba ji jaksi přehlíží. Lze to říci také jiným způsobem. Jedná se o tu pravdu, která více či méně skrytá, stojí za všemi náboženskými systémy (mezi něž počítám i materialismus), které si kdy lidstvo vypěstovalo. Theosofie je zároveň vědou, i když není takovým druhem vědy, jaký se pod tímto výrazem dnes běžně chápe; tedy vědy založené na myšlení analytickém. Theosofie si vyžaduje syntetický způsob myšlení, přičemž nestojí a nikdy nestála na víře, což právě je typické pro náboženství. Analytická věda v zásadě rozebírá na menší a menší kousky vše to, co nás obklopuje, tedy materiální svět. Člověk je ale schopen dohlédnout dále než za hranice které nám vytyčuje hmota a právě o to v theosofii jde: zkoumat to, co se za těmito hranicemi nachází.

    Kromě materialismu, který je ale také založen na víře, ostatní náboženské systémy tohoto světa stojí na jednom jediném výroku: v těle člověka se skrývá duše a ta je nesmrtelná. Theosofie se ale na to dívá jinak a jaksi obráceně—theosof vám řekne, že člověk JE duší, která má tělo. Navíc ještě to, že těch těl má člověk několik, každé z nich uzpůsobené k tomu být schopno žít a pohybovat se na některé z rovin existence, jimiž v průběhu svého evolučního vývoje prochází.

    Vliv Blavatské

    S Jelenou Petrovnou Blavatskou se začíná evoluce duchovního vědomí moderního světa. To by by se mohlo mnohým zdát být příliš odvážným prohlášením. HPB, jak se jí už za jejího života běžně říkalo, byla totiž postavou nanejvýše kontroverzní. Její příspěvek k vývoji moderního světa je ale obrovský, i když z velké části zneuznaný. Může za to jednak její povaha, o níž lze jen říci, že byla nevyzpytatelná, také ale to, že svět v němž se pohybovala nebyl ještě zdaleka připravený k tomu uznat autoritu a intelektuální převahu ženy nad většinou mužů v jejím okolí.
   
    V zemích Čech a Moravy se toho o Blavatské příliš mnoho neví. Pokud o ní lidé slyšeli, potom spíše v negativním smyslu tohoto slova. Minulý režim nebyl nakloněný ani věcem rázu duchovního, ani ruské aristokracii. Nacisté před ním naopak ukradli z theosofie co se dalo využít k jejich cílům, jako například arijskou rasu (tímto jménem theosofie označovala za jednu z tzv. kořenových lidských ras). Také se jim podařilo skoro úplně pokrýt špínou prastarý, původně nesmírně čistý a ohromně potentní symbol hákového kříže a to pouze tím, že jej obrátili naruby. Takové věci se v okultním světě dějí ─ jako všude jinde jsou zde kladné a záporné stránky, bílá a černá magie, chcete-li. Zneužít se dá téměř všechno, stejně jako lze věcí a situací kladně využít. Theosofie Blavatské je a vždycky byla o tom kladném, o hlasu ticha. Hlas ticha je jedním z mála knižních titulů z pera Blavatské, které kdy v Česku vyšly (Nakladatelství Zmatlík a Palička ve 20tých létech minulého století, vpravo).
 
    Pouhých deset let uplynulo od smrti Blavatské a Theosofická společnost, kterou Blavatská založila spolu s plukovníkem H.S. Olcottem a W.Q. Judgem, oslovila svou náboženskou filosofií ty nejprogresivnější mozky rodícího se dvacátého století. Pokud jde o umění, potom jeho různé směry jimiž byly dadaismus, surrealismus, abstraktní expresionismus, projevující se v malířství, sochařství, architektuře, hudbě, jevištní tvorbě, atp., vděčí za mnohé theosofii. Téměř vše, co vzniklo v moderním umění zhruba od konce 19. století, až do doby po první světové válce, dědictví čehož se táhne jeho dějinami dodnes, buď přímo čerpalo z theosofie nebo se aspoň o ni zblízka otřelo. Ke kulminaci došlo kolem roku 1910, asi dvacet let po smrti Blavatské. Například Kandinského významný spis O duchovnosti v umění (1911) je jasným svědectvím toho, že jeho autor si dobře prostudoval práce Blavatské, Sinnetta, Besantové, Leadbeatera, atd. Jména známých osobností,  které ovlivnila theosofie, si ukážeme na jiném místě. Postupně, budete-li se dále probírat těmito stránkami, zde také naleznete jiné ukázky umění, které za svůj vznik vděčí theosofii.

    Zatím si povíme to, co by mohlo zejména zajímat nás, Čechy. Ve světě daleko nejznámější dva čeští malíři Alfons Mucha a František Kupka měli oba velice blízko k theosofii. Obrazy Františka Kupky zejména, už v jeho raném období kolem roku 1890 byly často zcela jasně inspirovány theosofickými náměty a myšlenkami; později už byly přímo založeny na teoriích z theosofie převzatých. Snad vůbec nejzajímavější je to, že všichni čtyři umělci, které jmenují různí teoretikové umění jako možného prvního abstraktního malíře, tj. Kandinskij, Mondrian, Malevič a Kupka, byli theosofy. Byl jím i Jackson Pollock, který téměř o půl století později přišel se zcela novými metodami techniky abstraktní malby. Proto také naleznete reprodukce několika děl těchto malířů na spodku této stránky. Seznam lidí, kteří buď přímo patřili mezi členy Theosofické společnosti nebo k ní měli velmi blízko, je vskutku impozantní. Už proto těm lidem, kteří (zejména v Česku) na tuto "pseudovědu", jak theosofii s oblibou nazývají, hledí okem podezíravým, musí někde něco podstatného unikat..

    Více o tom, jak jsem si ve svém hledání nalezl cestu k theosofii píši v Předmluvě.
  Můžete také přejít rovnou k životopisu Blavatské, o němž jsem přesvědčen, že je zdaleka tím nejúplnějším ze všech, které až doposud byly v češtině vydány.

      

František Kupka: Počátky života (okolo1900)


Alfons Mucha: Zvířetník


Vasilij Kandinskij: Kompozice č. 4


Kazimír Malevič: Vesnice ráno po noční vánici


Piet Mondrian: kompozice v hnědé a šedé


Jackson Pollock: Číslo 8 (1949)

Copyright © Voyen Koreis 2017